Pláňka

“Která děti má mít, ta je má…”

Mládí, zdraví, práce…i zítra. A potom? Vrůst do samoty, vykřičet přání, které zanikne v ozvěně…kam až hodláme zajít, abychom došli naplnění? Být matkou, vědět, že kamsi pokračuji. Ale které dítě je to pravé?
Drásavý příběh španělského dramatika a básníka Federica Garcíi Lorcy o příliš silné touze, která se ztratila v posedlosti. Inscenace, která propojuje dramatické situace, v nichž kypí krev, a poetické okamžiky naplněné samotou, touhou a bolestným smutkem.

“Ano, mé robátko, říkám já,
jsem po tobě celá bolavá.
A nejvíc pod srdcem, tam, kde se
pohoupáš v první kolébce!
Kdy už, dítě, přij
deš sem?”

Autor: Federico García Lorca
Překlad:
Antonín Přidal
Režie, hudba: Gabriela Krečmerová
Dramaturgie: Adam Gold
Scéna, kostýmy: Jitka Fleislebr
Pohybová spolupráce: David Strnad
Produkce: Tereza Koudelová
Světlo: Tomáš Tušer
Zvuk: Matěj Klíma
Video: Iveta Novotná, Jakub Podešva

Obsazení:
Pláňka: Tereza Slavkovská
Marie: Milada Vyhnálková
Stařena: Barbora Nesvadbová
Dolores, pradlena, dívka na pouti: Michaela Foitová
1. děvče, sousedka Dolores, pradlena: Petra Staňková
2. děvče, zpěvačka na pouti: Kristina Povodová
Juan: Lubomír Stárek j.h.
Viktor, zpěvák na pouti: Ondřej Dvořák nebo Daniel Ondráček
Muž Marie, 1. švagrová, Mužská maškara: Jiří Svoboda
Svatebčan, 2. švagrová, muž na pouti: Juraj Háder
Svatebčan, muž na pouti: Ondřej Dvořák nebo Daniela Ondráček

Ukázka hudby z inscenace